Bludiště vlastních emocí

Bludiště vlastních emocí

 

Každý to známe, ten pocit, když se bezhlavě zamilujeme, tak moc že to hraničí s mánii. Nebo nás posedne bezmezná touha po štěstí, či naším cílem. Avšak nastává otázka, je to reálné? to co si myslíme že víme, to co si myslíme že chceme, to co si myslíme že je pro nás, či naše okolí nejlepší?

Sám jsem si to relativně nedávno zažil, ten pocit, kdy nevidíte okolnosti, ten moment, kdy si na své cestě nevšímáte varovných cedulí, a v ten moment kdy přijde pro vás velice jednoduché východisko, tak ho í tak nevidíte, neposloucháte střízlivě své okolí, a ani nekoukáte reálně na světe, či budoucnost. Jen dál bloudíte v nekonečném bludišti vlastních emocí a do nekonečna protahujete tu vnitřní agonii, která nezastavitelně boří vaše vzdušné zámky, a otřásá základy vašeho vnímání, otočí váš vesmír vzhůru nohama. A tohle se ve vás děje, dokud se nedostanete z bludiště, které jste si sami vytvořili, a které si í svým způsobem chráníte. Ano je to docela sebedestruktivní, ale vy se jen dál ženete za přeludem, který si idealizujete do nejmenších detailu. Moje rada, jak se z toho dostat? Na chvilku se zastavte, a koukněte na tu cestu kterou jste šli, pokud se jednalo o cíl, koukněte se na to, čím jste museli projít, pokud to je vztah, koukněte se na konverzace, jenž proběhly, a pak si položte tu zásadní otázku „co to k*rva dělám. Tohle? jako vážně? Je*e mi? A dost, už ne, vím kdo jsem, vím čeho jsem schopný a do tohohle svůj čas a srdce nedám“.

Buďte hrdý, nemusíte se milovat, ale mějte k sobě úctu minimálně takovou, jako máte k sobě blízkým. Doslova nic, by pro vás nemělo mít větší cenu, než je vaše rodina, zdraví a štěstí. Pokud se snažíte mermomocí najít štěstí, tak nikdy štěstí nenajdete. Protože to pravé štěstí již dávno máte v sobě, co pro vás je štěstí? A myslíte si že máte štěstí? Dle mého je štěstí, to když máte jistotu, ale ne typu práce, budoucnost, výhra a podobné, dle mého je pravé štěstí když máte kolem sebe lidi kterým můžete věřit, a svěřit se jim. Pravé štěstí je když naleznete náplň svého života, či přítele na celý život, nemusí to být ani vztah, stačí jen když to je člověk který vás nesoudí za vašimi zády a když už tak jen vám přímo do očí

Je důležité si vždy držet vědomí o tom kdo jste a čeho jste schopní a co jste dokázali, a na základě toho si stanovujte priority, na základě toho buďte vybíraví. A jestliže jste v životě nic nedokázali, tak zavzpomínejte, a jestli í tak nic, tak to změňte, přeci jen pravděpodobnost že se narodíte, že zažijete to co jste zažili a to že čtete tento článek je tak extrémně malá (pravděpodobnější je, že každý den vyhrajete v sazce). Váš život je výhra sama o sobě, tak z něho udělejte něco víc, udělejte pro sebe víc a pro lidi na kterých vám záleží. Stanovujte si cíle a pracujte na sobě, aby až jednou nadejde ten osudoví den, tak aby jste mohli říct „byl jsem někdo“, a ne aby jste jen řekli „byl jsem nikdo“. A jako bonus, tento přístup k život, vám pomůže najít východ z bludiště.

Nikdy nezapomeňte na to čeho jste schopní, a co jste dokázali, 

neboť to je ten nejdůležitější příběh pro vás samé