Sebevědomí a ego. Hned na začátek chci podotknout, že tyto dvě věci nejsou ty samé. Například: Člověk, co má sebevědomí dokáže přijmout kritiku. Egoisté si často myslí, že jsou vyvolení, ale ten asi hlavní rozdíl je, že egoisté povětšinou myslí jen na sebe a jednají ve svém vlastním zájmu.
Když jsme si teď ve zkratce vysvětlili, jaký rozdíl je mezi sebevědomím a egem, tak se konečně můžeme věnovat našemu tématu. Každý z nás o sobě někdy pochyboval, a předem to vzdával, což je špatně, já neříkám nic, také o sobě často pochybuji a poslední dobou víc a víc, je to snazší než se o danou aktivitu pokusit, ale proč o sobě vůbec začínáme pochybovat. Je to proto, že jsme už zvyklí prohrávat, anebo že si cíl naší aktivity až moc idealizujeme, a ve finále si řekneme, že to je moc a že to nemůžeme v životě zvládnout.
Anebo za to může tato doba? Vzpomínáte si, když jsme byli děti, vstávali na pohádky brzo ráno, a nic opakuji NIC, nebylo nemožné, a ať jsme pochybnosti slyšeli odevšad, tak i tak jsme to zkusili. Jasně, létat se nám nepovedlo ani jsme nepřekonaly v přezuvkách rychlost zvuku, ale třeba získat první lásku ve školce, anebo přeskočit celého panáka na skákání, či vylézt na strom. Kdy se v nás zlomila víra v sama sebe, kdy přišel ten strach a otázka co kdyby? Ano, pochybovat o sobě je lidské, taky o sobě pochybuju, třeba v tom, že někdy začnu posilovat nebo že se dostanu na vysokou.
Ale to je život ne? Jsme vychovaní k pochybnostem, ne od rodičů či rodiny, ale celkově od společnosti. Je daná jedna věc, pokud na sobě pracuješ a získáváš sebevědomí a celkově víru v sám sebe, tak se ti v životě daří víc. Má osobní teorie zní, pokud si nevěříš, podvědomě to schválně kazíš. A to už jen z toho důvodu, aby ses utvrdil, že máš pravdu
Může nám sebevědomí zachránit život jako neprůstřelná vesta? No kéž by. Díky sebevědomí získáme skvělou odolnost vůči lidem, co jsou ekvivalentem chodícího ega, také tím získáme lepší pohled na sebe sama. Bohužel pokud sebevědomí nemáte nebo ho máte velice málo, tak přirovnání propasti pod nohama je velice výstižné v ten moment, jsou naše jistoty a zbytky síly, ta jediná věc, co nás drží nad propastí šílenství.
Na dovolené jsem se dal do řeči s jednou postarší paní a ta mi řekla: ”Pokud budeš očekávat špatné věci, tak přijdou, proto očekávám jen dobré věci a oni přichází.”. Nebo alespoň, tak nějak si to pamatuji. Nevím, jestli paní narážela na to, abych si zvedl sebevědomí a doplnil optimismus, ale něco na tom bude. Proč vlastně někdy očekáváme to zlé? Ano, taky si častokrát řeknu, že se to pokazí a ono se to kupodivu pokazí, ale pokazilo se to kvůli tomu, že jsem si to řekl, anebo to bylo nevyhnutelné. Ano, mohli bychom zde spekulovat nad proměnnými a relevantními informacemi, díky kterým bychom došli k odpovědi, ale ve finále bychom s největší pravděpodobností došli k závěru, že tyto obě věci se vzájemně doplňovaly, až do té doby, dokud jsme nedošli až k samotnému konci děje.
Pokud jste jako já a občas vaše sebevědomí pokulhává, tak je důležité si připomenout, co jste dokázali. Čím jste speciální. Jestli jste někdy někomu jen pomohli se dostat z těžké situace nebo jste měli svůj sen a šli jste si za ním, dokud to bylo možné, pokud jste se nevzdali a snažili vytrvat i v prohrané bitvě nebo jestli jste našli svůj talent, tak Vám gratuluji, můžete na sebe být právem hrdí a hrdost je skvělý základ pro sebevědomí a celkově pro víru v sobě samém.
Toť vše vážení, budu rád za nějakou zpětnou vazbu a za sdílení. Zatím se mějte a myslete pozitivně.
Žádné komentáře:
Okomentovat